Facebook ČSSD BRNO - město Twitter ČSSD BRNO - město
ČSSD Brno - město

Brněnský fanda konečně dostal stadion! O rozměrech 120x120cm…

Ne 08.05.2016 20:01

Brněnský fanda konečně dostal stadion! O rozměrech 120x120cm…

Klikněte pro zvětšení obrázku.

Evergreen brněnské politiky v podobě slibů a pohádek o stavbě nového svatostánku prvoligových fotbalistů zní Brnem dál. Zbrojovka společně se zástupci města (obligátně Petrové Švancara a Vokřál ruku v ruce) představila minulý pátek 6. května maketu stadiónu, který by měl stát na místě dnešní ruiny za Lužánkami. Tato zhmotněná představa snu všech pravověrných Zbrojováků dala opět vzpomenout na táhlou historii plánů na návrat do míst, ve kterých se hrál prvoligový fotbal naposledy na podzim roku 2001.

V prvé řadě je nutno říci, že si Zbrojovka svůj nový stadion rozhodně zaslouží a snad žádný fanda brněnského fotbalu nemůže být v dočasném domově fotbalistů na Srbské spokojený. Město sice do královopolského stadionu průběžně investuje již od jeho rekonstrukce v roce 2001, ale možnosti a podmínky zde nejsou rozhodně reprezentativní ani dostačující pro druhé největší město v republice. A to zejména z pohledu historie Zbrojovky a návštěv, které do jejích ochozů běžně přicházely ještě koncem 90. let minulého století. Je ale škoda, že kolem myšlenky na stavbu nového stadionu vzniká tolik nesplnitelných slibů, a také lží a polopravd, které se i díky médiím mezi fanoušky Zbrojovky šíří. Je tedy třeba zmínit pár poměrně zásadních faktů, které se k „Lužánkám“ vztahují.

Předně je nutno říct, že stavba či rekonstrukce Fotbalového stadionu za Lužánkami byla jako symbol politického boje zmiňována stále dokola už dávno před tím, než mohli začít cokoliv vyřešit Roman Onderka nebo nynější primátor Vokřál. Plán na moderní stadion – ač nedomyšlený a prakticky nereálný – existoval už v druhé polovině 90. let, kdy Zbrojovka patřila Lubomíru Hrstkovi a nesla název FC Boby Brno. Po přesunu Zbrojovky na Srbskou nebylo logicky možné Fotbalový stadion za Lužánkami začít rekonstruovat z finančních důvodů a následně se zjistilo, že rekonstrukce stávajícího stadionu prakticky není možná z důvodu jeho statiky. Tady je třeba připomenout, že lužánecký stadion tehdy nepatřil městu, takže na jakoukoliv přestavbu či stavbu stánku nového stejně Brno nemělo nárok. A pak začala celá série tahanic o stadion a pozemky pod ním a kolem něj, které zcela znemožňovaly jakýkoliv posun v cestě za staronovým domovem fotbalistů. I přes tento stav tehdejší vedení města, reprezentované primátorem Onderkou, začalo jednat, a zadalo vypracování studie a plánů na nový svatostánek Zbrojovky. Produktem byla vizualizace studia Ateliér Brno, s.r.o. architekta Petra Hrůši (obecně známá jako „koloseum“, tehdy ještě vizuálně ztvárněná představa rekonstrukce stadionu), která nad vším tím balastem soudních sporů o pozemky a hádek o finanční vyrovnání čněla jako dar z nebes. Od té doby byla představa fandů i vedení města poměrně jasná, ovšem veškeré snahy o nový stadion zastavily zejména soudní spory o pozemky okolo stadionu. Tyto spory se táhly i do loňského roku, a částečné vítězství, nynějším vedením města zcela scestně prezentováno jako vítězství jejich snah, tak teprve odblokovalo další krok k výstavbě nového stadionu. Nutno ovšem zdůraznit, že zdaleka nešlo o poslední nedořešenou majetkovou překážku a ani z tohoto pohledu není všem pozemkovým tahanicím konec!

V souvislosti se stadionem také vzpomeňme veleúspěšnou rozlučku Petra Švancary s jeho fotbalovou kariérou. Na této vlně se svezla spousta různých jedinců i spolků a prakticky se stala politickou proklamací. S výstavbou nového stadionu se začali spojovat lidé, kteří chtěli brněnské kopané pomoci, a na druhé straně velmi často také ti, kteří do té doby fotbalem pohrdali, nebo kteří fotbal neviděli snad ani v televizi. Tak se stalo, že někteří brněnští radní a zastupitelé začali se záminkou poznávání jiných stadiónů cestovat po Evropě a budoucnost brněnského fotbalu jim najednou ležela neuvěřitelně na srdci. Sám Petr Švancara udělal pro maximální popularizaci událostí okolo „Lužánek“ první-poslední a jeho snaha je opravdu jedinečná. Můžeme i věřit, že jeho snahy byly i díky jeho obdivuhodnému brněnskému patriotství (bez ironie a sarkasmu) opravdu jen čisté a nezištné. To se ale zdaleka nedá říct o všech, kteří se okolo rozlučky, ale zejména budování nového stadionu vyskytují. Skvělá a až dojemná byla akce, v rámci níž dokázali fandové Zbrojovky vyčistit zříceninu stadionu a připravit ji na nápor až 30 tisíc diváků „Švanciho“ rozlučky. Je velká škoda, že se myšlenka na využití ruiny stadionu pořádně neuchytila a po roce byla pouze vyhlášena další „akce Očista“. V tomto bodě je třeba zmínit jednu z mnoha oblíbených mystifikací těch, kterým se před posledními komunálními volbami – tedy zejm. hnutí Žít Brno – velmi hodila do krámu. Podle ní se na „Lužánky“ od jejich opuštění nesáhlo. Přitom Fotbalový stadion za Lužánkami byl v rámci možností alespoň základně průběžně udržován podobně, jako je tomu nyní – jen bez zájmu veřejnosti (např. http://brno.idnes.cz/ze-stadionu-za-luzankami-zmizela-dzungle-f1z-/brno-zpravy.aspx?c=A140516_2065230_brno-zpravy_mich). Ze všech těch událostí okolo stadionu za poslední rok tak vyplývá snad pouze jediná pozitivní věc: v Brně žijí skvělí lidé, kteří se dokáží semknout a tvrdě pracovat, když je opravdu třeba. A nemusí to být za každou cenu jen skalní fandové Zbrojovky.

Po „Švanciho rozlučce“ přišlo pomalé, ale o to bolestivější vystřízlivění a pochopení, že vedení města to s tou výstavbou stadionu nemyslelo až tak vážně. Tlak veřejnosti byl tehdy opravdu obrovský, a tak Matěj Hollan a Petr Vokřál, často také ve společnosti mediální tváře Petra Švancary začali slibovat, slibovat, slibovat a zase slibovat. Hollan, který byl do té doby fotbalovým „fans“ spíš pro smích, se stal největším obhájcem výstavby nového stadionu a ještě více zintenzivnil své cesty po Evropě, zřejmě aby do Brna importoval novinky v architektonických trendech výstavby sportovišť. V poslední době se také mluvilo o návštěvě zástupců města na fotbalových stadionech v Maďarsku či Rakousku – aby všechny tyto cesty a následné řeči o tom, že ten nebo tamten stadion by byl pro Brno ideální, skončily maketou všem Zbrojovákům dávno známého „kolosea“. Projektu z roku 2008.

Inu, efektivita těch, kteří se všemi těmi svými sliby a řečmi zasazují o pocit, že se v Brně po 25 letech konečně něco děje dokonce i ve sportu, je vskutku úžasná. Po roce a půl ve vedení města Brna dokázali přijít s krásnou maketou. S maketou (údajně za 400 tisíc Kč), kterou si musela FC Zbrojovka Brno pořídit „za své“, s maketou, která kromě plastického ztvárnění architektonických plánů nepřináší nic nového.  Vždyť už před páteční prezentací modelu budoucího stadionu Zbrojovky začal Brnem kolovat vtip o tom, že i primátor Vokřál umí plnit sliby, bohužel jen do velikosti jednoho metru…

Za sebe nám všem fandům brněnského fotbalu i naší „Flintě“ přeji, aby se do hlíny za parkem Lužánky koplo opravdu co nejdříve. To se ale nestane jen tak, ze dne na den. Proto si také přeji, aby v čele Brna stály zodpovědné osoby, které by nemlátily prázdnou slámu a které by dokázaly hospodařit tak, že stavbou stadionu nezadluží město na desítky let. Aby v čele moravské metropole stáli lidé, kteří nebudou tahat termíny dokončení nového stadionu jako králíky z klobouku v době, kdy se o stavbě fotbalového svatostánku ještě ani nerozhodlo.

Mgr. David Čížek
ČSSD MO 01 Brno-střed

Pod patičkou